Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Ó MAPA, Ó Trojice NANEJVÝŠ Mocných, Nejmilovanější, Nejdobrotivější, pověz mi, jak to, že jsi mi řekl, že Mír je můj“, když já nevidím, že by se toho dělo něco víc? Samozřejmě vím, vím, že lidé míru, lidé, kteří jsou možná v mírových zemích, v mírovém světě a v mírové zóně, již pociťují mír, i když stále žijí tady ve stejném světě, ale protože ve své karmě nepatří do válečného světa do válečné zóny, a již pociťují mír a dokonce i všichni zvířecí lidé pociťují mír. Přicházejí mi to říkat každý den, mnohokrát denně, a já vím, že lidé pociťují mír. Moji takzvaní BOŽÍ žáci pociťují mír, ale stále je tu mnoho nevinných uvězněných ve svírajících spárech negativní síly, která vládne této planetě již mnoho, mnoho staletí. A ta stále více utahuje svůj stisk, čímž způsobuje lidem nekonečné utrpení, PANE. Proč tedy říkáš, že Mír je můj? To jsem už slyšela, PANE, od Krále míru a od všech Králů, a dokonce mi to také přišli říct zvířecí lidé. Ale já chci úplný mír, chci 100 % mír pro tento svět, pro lidstvo, pro všechny bytosti, které už příliš dlouho trpí. Nevadí mi, když trpí, pokud budou zachráněni a povzneseni do vyššího světa, ale ne všichni mají takové štěstí, protože vytvořili tolik karmy. Takže i když zemřou, do Nebe se nedostanou. I když trpí, peklu se nevyhnou – ne všichni. Takže tento svět je prostě jako… jeho polovina, nebo spíš většina, mi připadá jako peklo. A mé srdce trpí neustálou bolestí, PANE. Pověz mi, proč jsi dnes řekl: „Světový mír je Tvůj“, znamená to, že Světový mír je můj. Prosím, můžeš mi to vysvětlit jasněji? Vím, že bych se na to neměla ptát. Vypadá to, že o Tobě pochybuji, ale stále jsem v lidském světě a mám lidské vlastnosti, lidské otázky, lidskou logiku, lidskou naději, lidské ambice a lidský soucit pro všechny kolem mě. Tak prosím, smiluj se a vysvětli mi to. A tak MAPA řekl: „Ty Sama už jsi v míru. Ty Sama už jsi osvobozena od karmy. Měla bys být šťastná. Lidé tohoto světa nejsou laskaví a nejsou hodni míru. Prostě je nech být.“ Och, PANE, PÁNOVÉ, jsem opravdu vděčná za to, co mám. Opravdu, opravdu hluboce vděčná za to, že mám mír, klidné místo k práci, mír a mám vše, co opravdu potřebuji. To jen… pak prosím uklidni mé srdce. Mé srdce je stvořeno z Tebe, z Tvé Lásky. Nepřestává cítit to, co cítí ostatní lidé a ostatní bytosti. I když vím, vím, co jsi mi řekl, všemu rozumím, ale nemohu přestat cítit a trpět za druhé – za zvířecí lidi, s nimiž se zachází brutálně; za miminka, která nemají šanci přijít na svět, aby Ti poděkovala; za lidi, kteří tak trpí ve válečných zónách, při suchách a povodních, protože jsou jen nevědomí, PÁNI, nebo jsou prostě omámeni negativní silou, která je tak brutální, tak neúprosně zneužívá Tvé děti. Jsem stále ve světě, PÁNI. Nejsem ještě úplně v Nebi. Jsem neustále v různých Nebesích, na různých úrovních vědomí, a to vše zároveň, a trpím, když vidím trpět ostatní. Cítím bolest, když ji cítí ostatní. Cítím všechno, protože mé srdce stále bije ve stejném rytmu jako vše kolem mě. Proto se tak usilovně snažím přivést je do mé sféry – sféry míru, sféry osvícení, sféry spokojenosti – kde se člověk vždy cítí naplněný, vždy v klidu, vždy šťastný a vděčný. Ne všichni to dokážou, PANE. Jak bych vůbec mohla cítit mír? Ale jsem kompletně vděčná, hluboce a pokorně vděčná za Tvé požehnání, Tvou Milost, Tvou Lásku. Opravdu jsem vděčná. Jenže mé srdce nedokáže přestat bít ve stejném rytmu jako vše kolem mě – všichni lidé, všechny bytosti kolem mě. I když vidím strom, který hnije, je snědený hmyzem, mravenci a tak dále, stále cítím za ten strom velkou lítost. Modlím se za ten strom a utěšuji ho. A vím, že možná nastal čas, aby se ten strom vyvinul v něco lepšího, a to mě trochu utěšuje. Ale přesto, je to, jak jsi mi řekl, že zvířecí lidé v některých záchranných centrech jsou krmeni masem zvířecích lidí, a tak dědí špatnou karmu. Takže budu-li jim i nadále pomáhat, dávat jim dary, budou i nadále zabíjet jiné zvířecí lidi, aby se najedli. Chci tím říct, že lidé, kteří se o ně starají, to myslí dobře, ale pak na sebe berou karmu z masa zavražděných zvířecích lidí, které jedí, a navíc krmí zvířecí lidi ve své péči masem těch dalších zavražděných zvířecích lidí. Jejich karma se tak stává čím dál horší. Takže Ty říkáš, že je lepší, aby zemřeli a měli méně karmy z vraždění, ze zabíjení, jako to zabité maso těch zvířecích lidí, které jedí. A v příštím životě by na tom byli lépe, či po smrti nebo dokonce dosáhnou osvobození. Vím to, PANE, a věřím všemu, co jsi řekl. Všechno to vím. Jen mi to stále svírá srdce. Prosím, pomoz mi, ať se moje srdce už necítí tak špatně, ať už necítím soucit a necítím se už neklidná a nevyspalá kvůli jakémukoli utrpení na tomto světě, protože pracuji pro Supreme Master Television a musím znát a vidět všechny ty zprávy, abych připomínala ostatním, aby zůstali lidmi, aby byli laskavější, dobrosrdečnější, soucitnější, aby byli svobodní. A tak je mi všechno toto utrpení každý den připomínáno i na naší vlastní Supreme Master Television, nemohu tomu uniknout. Nemohu to nevědět. Nemohu na všechno toto utrpení ani na vteřinu zapomenout. Vím tedy, že je to moje vina. Vím, že je to moje vina, že někdy lidem dokonce důvěřuji, pomáhám jim, ale dostanu špatný výsledek. Nakonec vím, že je to všechno moje vina, ale co mám dělat, PANE? Až do dne, kdy odejdu z této fyzické domény a vrátím se do svého vlastního Příbytku, budu muset všechno toto utrpení prostě snášet. Prosím, PÁNI, nejsem nevděčná. Jsem každý den upřímně vděčná a Vy to víte. A jsem vděčná, že mi stále připomínáte můj vlastní mír, abych se starala o své vlastní věci a užívala si svůj vnitřní i vnější klid – užívala si všeho, čím jste mě obdařili, PÁNI. Napadá mě, že pokud bych se měla zcela dobře, všechno by bylo dokonalé, ve svém životě bych byla naprosto šťastná, a nemohla bych žádnému z nich pomoci, jak bych se pak mohla cítit dobře? Ale když o tom přemýšlím, mám velké štěstí. Podle mého názoru jsem nejšťastnější bytost na tomto světě, v tomto Vesmíru. A jsem také tak, tak vděčná, že díky Tvé Moci, díky Tvé Lásce, mnozí stále přicházejí pro zasvěcení, aby byli blízko BOHU, aby lépe porozuměli BOHU ve svém nitru a byli připraveni odejít Domů, protože jsou již vyčerpaní, Pane. Kdokoli ke mně přišel díky Tvé Milosti a Vedení, jsou už tak trochu napůl mrtví, žijíc v tomto bouřlivém světě. Jsem tak vděčná, že jim odpouštíš, přivádíš je ke mně a měníš je, děláš z nich svaté pod Tvým vedením, skrze mé fyzické úsilí a úsilí mých BOŽÍCH žáků. Navždy Ti děkuji za to, že nám dáváš toto požehnané privilegium vykonávat Tvou práci, plnit Tvé poslání. Děkuji Ti za to každý den. Takže i když už toho moc víc nemohu udělat, i když jsem nemohla promluvit se všemi Králi, i když v srdci stále pociťuji neklid kvůli utrpení druhých, jsem Ti navždy vděčná, PANE. Asi jsem prostě „chamtivá“, když jde o štěstí druhých. Nevím, jak to zlepšit – abych nebyla neklidná a neměla starosti o utrpení druhých. Stále nevím, jak to udělat, PANE. Odpusť mi, že stále chci víc míru pro druhé. Odpusť mi. Opravdu mi odpusť. Není to proto, že jsem nevděčná za svůj vlastní mír, štěstí a vše ostatní, co mi dáváš. Jen jsem viděla ostatní, kteří nemají to, co mám já. To mi způsobuje bolest, PANE. Prosím, odpusť mi. Já nejsem… Rozumím. Nejsem nevděčná. Jen nevím, jak ovládnout své srdce. Prosím ukaž mi způsob, jak ho uzdravit. Ale prosím, neříkej mi, nepřikazuj mi, abych zapomněla na lidstvo, které trpí, které je v utrpení. Protože Ty mi také dáváš tolik. Jak bych to mohla nechtít sdílet, PANE? Já jsem Ty, a Ty jsi Láska, a Ty jsi Ochránce, a Ty jsi Milosrdný, a ještě víc, ještě víc ze všeho toho. Jak můžeš… Chci říct, jak po mně můžeš chtít nebo očekávat, že nic z toho nejsem? Jsem Ti navždy vděčná, PANE. Jen nevím, jak necítit bolest, když ji cítí ostatní. Jsem prostě příliš emocionální. Jen si odpočinu. Jen si na chvíli udělám přestávku. A Vy mi povězte cokoli dalšího, PÁNOVÉ, až… až se uklidním. Photo Caption: „Krása není vždy na očích, i kout na zadním dvorku může být útulný“
